DANUŠE TRELLEROVÁ-VLACHOVÁ-aneb ŽIVOT HOUSLISTKY PLNÝ LÁSKY KE SVÝM BLIŽNÍM - 2.díl

Život mladé paní Danuše nebyl snadný. Manžel jezdil velmi často do ciziny. Hned v r.1956 se uskutečnilo zajímavé turné, které trvalo celý rok. Kvarteto navštívilo mnoho zemí - např. Persii,Tanzanii, Australii, Rakousko, Belgii, USA. Když odjížděl paní Danuše musela stát v roli velmi statečné ženy s dítětem pod srdcem. Rok byl velmi dlouhý, o nic kratší nebyl ani stesk. Když se vrátil, čekala na něj jeho mladá žena s první dcerou v náručí. Od samého začátku bylo jasné, že ten, který se bude muset vzdát muziky jako takové a postarat se o rodinný krb, bude ona. O dva roky později se narodila i druhá dcera. Paní Vlachová nikdy svého činu nelitovala. Přivedla na svět dvě velmi talentované dívenky, plod jejich lásky, úcty a porozumění. Manželovi zůstala po celý život věrným kamarádem a v jeho práci nepostradatelnou oporou a rádcem. Bedlivě dbala ne jen na jeho kufry a kariéru, ale i na jeho nedostatečné zdraví. Když byl pryč a nebylo to zřídka, nezahálela. Měla přece dvě dcery a ty potřebovaly cvičit. A tak maminka - houslistka se jim stala opět prvním učitelem. Když dcery později začaly chodit k prof. Hlouňové, ráda s nimi probírala látku, nejednou i radila, ale hlavně pozorovala s láskou a napětím obě dcery - jak v jejich rozdílném temperamentu, v přístupu k práci, tak i v zhoštění se úkolu samotného.

Dana, mladší dcera, dokázala vždycky silou svého temperamentu a emoce prorazit jakoukoli překážku a vyvřít jako čistý pramínek na světlo Boží, vyšplhat se na nejkrkolomnější hory umění a odtud pryštit jako okouzlující vodopád, jehož kapky se pak ještě dokázaly rozplynout v horizontále chápání posluchačů, aby se uchovaly jako cenné zážitky v jejich životech.

Jana, starší dcera, byla ve svém temperamentu pravý opak. Vždy nenápadně tichá, poslušná a pracovitá. Svou hrou se dokázala vždy odpoutat od všeho pozemského, zavonět jako vůně kadidla nenásilně stoupajícího k nebi, aby se ve vší skromnosti zařadila mezi hvězdy, jejichž velikost jde mimo jakékoliv lidské snahy. Mně osobně, její hra, připomíná jakousi virtuální mlhovinu, ve které je obsažená veškerá lidská substance i transendence bytí.

Paní Vlachová vychovala ještě jednoho žáka, kterým byl její synovec Václav Vlach. Vystudoval na konzervatoři violu. Dnes učí v hudební škole v Ratměřicích. Jako babička - sudička z houslového nebe dnes už jen vzpomíná na první kroky svých šesti vnoučat.

Co dodat: Právě v dubnu oslavila paní Danuše své 83 narozeniny. Za MHO ji přeji hojnost Božího požehnání, pevné zdraví, radost z široké rodiny, která ji miluje a obklopuje. A protože do této slavné rodiny přibyl ještě další malý člen, nezbývá než jí popřát i těšění se z nejmladšího člena, kterým je pravnouček Niclassek.