Doc. Mudr. JIŘÍ ABRAHAM, CSc. 1.díl – dětství
.jpg)
.jpg)
Vážení čtenáři,
ráda bych vám představila a přiblížila život Doc. Mudr. Jiřího Abrahama, muže, se kterým se před více než deseti lety seznámila a který žije mezi námi v Mnichovicích, aniž mnozí z vás tuší jakou kapacitu v sobě ukrývá jeho gigantická skromnost. Možná, že vás bude zajímat, jak my dva jsme se seznámili? Vlastně nás seznámili naši psí miláčkové, kde hlavní roli sehrála jeho fenečka Lízinka, se kterou chodil deno-denně na nákup kolem mého domu. Lízinka v té době prožila nemilou příhodu, byla ošklivě pokousána cizím psem. Když pan docent s ní opět jednoho dne procházel kolem mě, snažila jsem se mu v péči o ní přispět nějakými svými moudrostmy, aniž bych tušila, že on mé rady nepotřebuje a ona, že je v těch rukách nejpovolanějších.Pamatuji si na jeho milý výraz, když jsem mu sdělovala, že mám SZŠ i na jeho vlídné a skromné doznání, když mně lakonicky uvedl do reality: „Já jsem pediatr.“ Vyvalila jsem příslovečně oči a s uzarděním konstatovala:„Tak to se má, tak to je v rukách nejpovolanějších.“ A jak léta plynula spřádala neviditelně i naše letité přátelství.
Co o tomto pozoruhodném muži vím?
Narodil se 14 .prosince 1931 v Ostračíně na Domažlicku jako nejmladší ze tří dětí prvnímu řediteli klenečské měšťanské školy Josefu Abrahamovi, současně básníku, spisovateli a zručnému výtvarníkovi, kde do genomu přispěla výrazně i maminka, která byla ošetřovatelkou v nemocnici v Krči a později v Domažlicích. Tatínek byl synem sedláka. Měli velký statek, který jim za války přinášel nejen obživu, ale zajišťoval obživu i rodinám v okolí. Maminka také do něj přinesla svým sňatkem velké věno. Dětství Jiřího bylo tímto velkým hospodářstvím značně ovlivněno. Musel doma hodně pomáhat, protože celé hospodářství mělo čtyři krávy, 2 kozy, prasata a jiná domácí zvířata. Jiří v mediu žen, které se skládalo z maminky, dvou sester, tet a služky musel převzít roli zodpovědného hospodáře. Byl po smrti otce jediný muž, který se musel o vše postarat. Přesto na své dětství vzpomíná rád. Zvláště na kamarády, kteří vytvořili dvě válečné tlupy, na jejich bitky, ale i na soupeření ve fotbale, plavání a lyžování. To vše se později projevilo i jako dobrý celoživotní přítel v obtížné celoživotní kariéře. Za zmínku stojí, že po smrti otce se stal jeho opatrovníkem a právních věcí jeho strýc z matčiny strany JUDr. Josef Burget, právní rada města Plzně. Za války se projevil jako velký vlastenec, přechovával partizány. Za to byl převezen a vězněn v koncentračním táboře, kde jako mučedník také 13.4.1945 násilnou rukou nepřátel ve věku 48 roků v Lipsku umírá.
Ale vraťme se k jeho životu:
Do školy začal Malý Jirka chodit v Ostračině, kde byla jen malotřídka. Jeho dětství ovlivnil i pan farář, jemuž ministroval a zvonil. Také vzdálenější strýc z matčiny strany, rovněž farář Petr Holub ( biskupský notář a katecheta) měl na jeho utvářející se charakter značný vliv. Měl chlapce ze srdce rád a malý Jiří mohl vidět co ve „světě muže“ znamená autorita, vzdělanost, ale také vlídnost.
(Jeho zásluhou i starší sestra Ester prožila dětství v klášteře, kde dostala výtečné vzdělaní a výchovu).
Po sladké době v Ostračíně, přišla i hořká pilulka. Tou byla válka. A i když dětství a studenská léta prožíval s bohatými zážitky ve vlastenecké rodině, nevyhnul se nejistotě a strachu z nejbolestnější doby našich novodobých dějin po hitlerovské okupaci naší země.Školy se zavíraly, mnozí studenti se staly i oběťmi války. Student Jiří Abraham měl to štěstí, že na domažlickém gymnasiu mohl odmaturovat sice až po válce (1950), ale byl živ a zdráv ...
MARTA MAREČKOVÁ OKO
.jpg)
