Doc. Mudr. JIŘÍ ABRAHAM, Csc. 4.díl - OD FIŠKUSE-ANEB BYSTRÉ OTEVŘENÉ HLAVY K UZNÁVANÉ KAPACITĚ

   

První roky po promoci,oficiálním titulem PR DĚL (Promovaný dětský lékař) Jiří Abraham vystřídal úspěšně několik pracovišť.( Plzeň, Tachov, Kynžvart, Blatná, Plzeň, Plasy, Kralovice) Ale vemme to pěkně po pořádku: Každý člověk, který dokončuje studia, má své plány a tajná přání. I v tom měl Jiří velké štěstí. Proč? Protože jeho ročník FDL ( Fakulty dětského lékařství) jako první v dějinách si mohl svobodně vybrat kam půjde pracovat. Jeho primárním přáním a umístěním měla být dětská nemocnice v Klatovech. Tou možností byl velmi nadšen, protože v Domažlicích dětskou nemocnici ještě neměli a rodný Osvračín do tohoto rajonu spádově patřil.

Bohužel, neradoval se ale dlouho.Osud postavil své kuželky jinak. Jeho prvním místem se od 1.8.1956 – 15.10 1956 stala „Dětská klinika“ v Plzni. Považte sami, nebylo to pro začínajícího „fiškuse“ opravové terno? Určitě mnoho lidí si řeklo a řekne: „To měl ale z pekla štěstí!“ Napříč všem událostem pan docent vzpomíná, že o to nijak ani neusiloval a s úsměvem dodává: „ Cherche la famme – Za vším hledej ženu!“

I právě odpromovaný kolega Pinl dostal umístěnku do Klatov. Jeho snoubenka, která také právě odpromovala měla nastoupit do Plzně. Oba byli plzeňáci, proto si, logicky, plánovali, že oba skončí právě na tamtí klinice ... Nevyšlo to ...

Proto, když se ale dozvěděla, že její spolužák Jiří Abraham má nastoupit také do Klatov, přišla za ním s prosbou, aby si svá pracoviště vyměnili. Vyhověl ji, neboť chápal, že touží být spolu i když to nebylo pro něj vůbec snadné. Viděl se v Klatovech a toužil po nich. Ale svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Byla to pro něj dobrá škola. Klinika měla vysokou úroveň a také tvrdou disciplinu. Po svobodném studenském žívotě, který s sebou nesl jistou volnost, to byl šok. Musel dodržovat všechna přísná pravidla a být puntičkářsky přesný... Mnohdy mu ujel kvůli vizitě, když se protáhla i vlak... To bylo k vzteku...Jeho prvním nadřízeným byl primář Dort, který by kvůli nějaké minutě přivřel oko, ale hlavní šéf obávaný doc. Lukeš, vyžadoval dochvilnost.

Primář Dort také v Jiřím objevil velice záhy nadaného a chápavého jedince, kterému velice rád mnohé učennosti předal, zatím co doc. Lukeš se vždy díval pouze z patra.

Pan docent ještě po létech mávne jen rukou, když vypráví:

No, můj šéf, docent Lukeš, se na mne nikdy nezlobil ani nevytknul chybu, ale na druhé straně ani nepochválil. On se zpočátku na mne ani nepodíval ... Když procházel dlouhou nemocniční chodbou, jistě mě zaznamenal. Ale jako nulu ...“

Tenkrát ho to velmi mrzelo! Ale stejně nakonec přes všechno přezírání na sebe upozornil...

Hold Bůh má své cesty!

Jednoho rána přijali malou pětiletou holčičku s prognozou těžkého onemocnění. Hned po hlášení se tam všichni mudrcové sešli. Mladého fiškuse ke svému špekulování samozřejmě nepřizvali, protože by byl ten poslední, koho by se ptali, i když byla právě jeho pacientkou a na jeho pokoji.

Večer, když byla vizita, zase páni doktoři nebyli moudří a jen do štatusu připsali „Febrilní (horečnatý) stav.“

To bylo vidět na první pohled. Byla uplakaná ...

I mladému Jiřímu to stále vrtalo hlavou. Nedalo mu to! Asi po hodině se k ní vrátil. Byla stále uplakaná; jenže neplakala, teplotu měla 38,9 stupňů; nic víc. A tu jeho intuice zapracovala:

Co když má morbilli?“ (Spalničky)

Na odpolední vizitě se sešli opět všichni mudrcové.. Opět na nic nepřišli. Ani věhlasný docent Lukeš. Tentokrát byl náš mladý fiškus úplně vzadu. Mlčel a říkal si: „Počkám si. Jestli je moje intuice správná, ono se to vybarví.“

Ráno bylo vše jasné. Jako z učebnice: Morbilli mají dvě stádia. První- vysoké horečky, rýma, kašel, zánět spojivek; trvá 4 dny. Druhé- je stádium vyrážky. Začíná za ušima, pak přechází na krk, obličej a hrudník, kde vytváří velké červené skvrny..

To se právě začalo odvíjet ...

Večer při velké vizitě s doc. Lukešem se uvažovalo o všem možném. O spalničkách neuvažoval nikdo ani v nejmenším....

Konečně příležitost! A tady náš mladý lékař Jiří zabodoval. Ze zadu, od dveří, tiše, ale srozumitelně poznamenal: „Jsou to morbilli..“ Všichni se na něj otočili. I doc. Lukeš. Pak pokračoval: „ Ráno jsem ji prohlédl. Dnes je u nás 24 hodin, od začátku horeček je to pátý den a již je to vidět, neboť začalo stádium vyrážky. Jistě víte kde! Samozřejmě, že doc. Lukeš věděl kde. Byl dobrý lékař a odborník. Podíval se na Jiřího s uznáním a pevně prohlásil: „ Má pravdu!“ Jen na ostatní se opáčil s otázkou: „Co vás v Praze učili?“ A odešel ...

MARTA MAREČKOVÁ OKO