Doc. Mudr. JIŘÍ ABRAHAM, CSc. 5.díl - OD FIŠKUSE-ANEB BYSTRÉ OTEVŘENÉ HLAVY K UZNÁVANÉ KAPACITĚ
.jpg)
.jpg)
TACHOV (15.10.1956 – 15.12.1957)
Plzeňská klinika byla opravdu skvělý odrazový můstek pro všechny časy budoucí. Jiří tam byl velmi spokojený. Ale jen Bůh ví, jak a kam své cesty zaklikatí.
Vše bylo prima až do chvíle, kdy z Tachova, z toho odstrašujícího pohraničí, přišla znenadání zpráva, že tamní okresní pediatr rodí. Nejdříve to vypadalo jen jako bublina, ale pak se z ní vyklubal neklid a napětí. Bylo to velké ohrožení všech schopných na klinice. Jiřímu byla celá situace, tak říkajíc, ukradená, protože on sám se zatím považoval jen za doktorské embrio a moc dobře věděl, že funkce „Okresního pediatra“ vyžaduje odbornost, praxi a nemalé zkušenosti; prostě profesně být nejlepší. Jiří zatím neměl ani jedno. Ani to, ani ono ...
Jaké překvapení nastalo, když se karta obrátila a bylo rozhodnuto. Do pohraničí půjde Abraham. Je mladý a nadějný, žádný hlupák. Jako jediný diagnostikoval „ morbilli- spalničky“.A jako začne šumět listí ve větru, začalo šumět ze všech úst uznávaných lékařů, kteří byli najednou v ohrožení ze ztráty prestižního místa na klinice: „ Ten je vhodný.“
A bylo.. Najednou nikomu ani nevadilo, že není ani partajník, což se u vyšších funkcí běžně vyžadovalo ...
Bývá obyčejem, že na každém novém pracovišti člověk prožije něco jako křest. I Jiří byl tomuto úkonu vystaven, ale místo skleničky šampaňského na uvítanou, dostal doslova místo křestní vody pěknou sprchu.Setkání s Okresní pediatřičkou se odbylo v pěti minutách.Bylo jasné, že je to její definitivní odchod....Uvítala ho slovy: “Kde se flákáš? Já letím! Vrchní Ti všechno řekne. Užij si to, kolegáčku!!!“
Vylétla z pracoviště jako špunt z láhve, nasedla do sanity a byla fuč. Ještě dnes pan docent vzpomíná, že zůstal stát s otevřenou pusou a nejasně vnímal jak se sanita rycle vzdaluje. Bylo tak prudké, že mu z toho vyschlo v ústech a dost dlouho trvalo, než opět zavřel a polknul.
„Dobrý den pane doktore, vítám vás do Tachova, už na Vás čekáme“. Ozvalo se ne zvlášť srdečně za jeho zády. Pomalu se otočil. Byla to vrchní dětská sestra asi čtyřicetiletá žena. Stála před ním v bílém plášti, který dodával jisté důstojnosti a Jiří si pro sebe hvízdnul: „Když je dobrá sestra, je všechno dobré.“
Když se trochu z této nečekaně studené srchy oklepal, musel zatnout zuby a připustit, aby na tuto dramatickou scénu nastoupilo racionální uvažování ...
Bylo potřeba si sednout a s chladnou hlavou si ujasnit, co funkce „Okresního pediatra“ vlastně obnáší.
Uvědomoval si, že okresní pediatr má v první řadě již samostatné důležité dílčí úkoly. Zvláště v pohraničí. Zvláště v okrese Tachov.
Tachov – jak by si tuto kolébku své první samostatné práce nezamiloval.Vždyť každé takové to opuštěné a zanedbané místo je nekonečným zdrojem inspirace a detektorem dovednosti. Koho by tato osudová nabídka nepřitahovala.. Byla to vlastně pomyslně hozená rukavice Jiřímu pod nohy, kterou musel na své počáteční cestě zvednout stejně jako v pohádce princ Bajaja své jablko ...
Pan docent opět s úsměvem vzpomíná: „Byl jsem mladý a měl jsem rád legaci. Ale i přes svůj zdánlivě mladiství přístup, který na první pohled vypadal až bezbožně optimistický a lehkovážný se v medicínském jednání rázem měnil v jednoznačně odpovědný a nesmlouvavě poctivý...( Zřejmě zděděný přístup k práci po mých selských předcích ...)
Byl podzim a v Tachově byla toho roku pěkná zima. Náš novopečený okresní pediatr dostal ihned byt ve velké vile s ústředním topením. Již pohled na žebroví radiátoru zahřál jako žejdlík dobře vypálené slivovice.Vrhhl se k topení a otočil na maximum. Brzy bude dobře. Pokoj byl sice prostorný s okny do zahrady, ale stěny byly holé, místnost téměř prázdná. Jen stůl, jedna židle a gauč. „Jistě je to vyktadená místnost,“ pomyslil si, když uviděl dokořán otevřené okno. Přistoupil k němu, aby ho zavřel a žertovně si přitom pobroukával píseň Jirky Suchého.“ Dáme si do bytu, dáme si vázu a pod tu vázu si dáme stůl a k tomu stolu dáme si židli ... A kdo má židli, ten si bydlí ...“
Ale hlavně, že bude teplo!!!
Ha - chyba lávky! Nebylo ... Topení bylo rozbité ... I takové je pohraničí ... Takže uvítání v Tachvě nebylo ani v jednom bodě povzbudiv. Co naplat ... Ještě k večeru se Jiří sebral a odjel do Osvravčína pro „proviant.“ A to pro uhlí a dřevo, protože v Tachově se nesehnalo ani topení. Jeho rodný Osvravčín byl již ve vnitrozemí, vzdálen asi 60 km, což znamenalo necelé dvě hodiny vlakem s dvěma přestupy. Doma se jeho zážitkům hodně nasmáli. Ale druhý den, i přes nevlídnost osudu, se usmíval Jiří konečně také, neboť si do Tachova přivezl nejen brikety, ale i plány, které nesly v sobě jistý příslib lepších časů. A že na sebe nedaly dlouho čekat byla i jakási první vlaštovka, že zatím co byl pryč, řidič sanity, prostý pan Mrvík, navzdory svému jménu, mu mezi tím nainstaloval v bytě kamna a bylo hej!!Ano hej bylo, ale jen doma u kamen. Jinak kam se šláplo, tam byla samá jinovatka. Začátky v Tachově byly opravdu až moc nepředvídané, hlavně i proto, že pomyslná opora v podobě vrchní dětské sestry dala po týdnu působení nového okresního pediatra výpověď. To byla pro Jiřího skutečná rána. Neměl jinou šanci, než se rychle vzpamatovat, vzít rozum do hrsti a snažit se jí poctivě přesvědčit o svých dobrých záměrech. Nakonec se domluvili, že to ještě jeden měsíc zkusí. „Po měsíci se to vybarvilo,“ pan docent vzpomíná: „Výpověď byla zapomenuta a naopak vrchní sestra se stala jeho nenahraditelným poklademJiří brzy přišel na to, proč vrchní sestra chtěla odejít: Byl na její gusto příliš mladý a lehké mysli. Zkrátka byl úplně jiný než její předchozí vedoucí. A navrch chtěl ihned prosazovat změny, aby to v Tachově nevypadalo jako ve válce.To ji silně popudilo.„Přijde si jakýsi hladkolící mladíček ještě s kuřečím chmířím pod nosem s brejličkama a začne se tu naparovat jako holub na báni! A navrch je nedodělaný, ani titul Mudr nemá a myslí si Bůh ví co!“„Začátek v Tachově, to byl skutečně lesk a bída kurtizán ...“ Směje se při vzpomínce bodře pan docent a hned dodává: „Nemyslím, že v OÚNZ Tachov, jako Okresní pediatr jsem udělal velký dojem. No spíše ne ... Byl jsem evidentně nejmladší a s tím, že nám páni komunisté zrušili tituly, nám, zvláště začínajícím doktorům moc nepomohli. Pro náš oficiální nový titul „Promovaný dětský lékař “ se okamžitě ujala zkratka „PR DĚ L“. Byla to vlastně velmi nešťastná zkratka a v samém začátku přinesla nám absolventům i nemálo hořkosti, protože vždy se najde alespoň těch deset procent posměváčků či zakomplexovaných inviduí, kteří takovéto přítežitosti vítají k ponižování druhých a zviditelňování sebe samých. Jediným,ale také účinným, bojem proti takovýmto hlupákům bylo vymezení jasných pravidel a ty striktně dodržovat a dát to všem vědět.“ Což Jiří také promtně udělal hned v prvním týdnu svého nového působení podle pracovního harmonogramu.
Tedy hned v pondělí v Tachově, v úterý v Boru a ve středu na Přimdě. Všem kolegům vysvětlil co od nich bude chtít a zároveň, co mohou naopak čekat od něj.
Mládí má jednu obrovskou devizu. Je fyzicky i psychicky silné, umí se nasadit do neuvěřitelných extrémů, protože si dokáže věřit, stejně jako věřit ve své neopakovatelné dílo a velkou věc.
Ale hlavně dokáže realizovat své sny a v nich uplatňovat nabyté vzdělání, rozšiřovat ho za přítomnosti svých nehynoucích vášní ... Pro svůj ideál dokáže mladý člověk nespat, nejíst, ani nemilovat. Ač byl Jiří na svou funkci velmi mladý, věděl přesně co chce, i když v začátcích ho nikdo, jak se říká, nepodržel a zbývala jenom jeho iniciativa. Přes to šel do toho s odvahou. Aby měl čisté svědomí, muselo dojít k několika změnám. Nebylo jich mnoho, ale byly logické.
1.) Poradenská ordinace v Tachově- 2x týdně, v Boru u Tachova -1x týdně.
2.) Kurativa (nemocné děti) v Tachově – 2 hodiny denně; v den poradny, kurativa po ní.
Kurativa v Boru- 2x týdně, jinak se to skloubilo s harmonogramem pevných poraden.
Na Přimdě a v Rozvadově ( oblast státní hranice) – 1x týdně.
Tak bylo dosaženo, že i v odlehlých místech ordinoval dětský lékař a obvodní lékaři měli v určitou dobu zajištěnou i léčebnou péči.
Problém byla i OKRESNÍ PORODNICE.
Jiří nezkoumal, kolika procenty se podílí na nejhorší úmrtnosti v Čechách, ale okamžitě zavedl krátké vizity a to 2x denně. Tak od jeho nástupu až po plánované zrušení porodnice, již žádný novorozenec neumřel. Sám měl na tom nehynoucí podíl. Osobně hlídal novorozenecké žloutenky a při sebemenší nejasnosti na nic nečekal a posílal miminka ihned na kliniku do Plzně. Také robátka po komplikovaném porodu nekompromisně odesílal tamtéž. Nakonec mu tato starost odpadla. Rušení malých porodnic byla zřejmě celostátní dlouhodobá akce. A tak OÚNZ využil této budovy jako internátu pro lékaře. Jak rád opouštěl dosavadní nevytopený byt s rozbitým ústředním topením!
A nakonec internátní řešení bylo i jistým příslibem, aby měl více času na radostnou práci v tachovském terénu.
Ještě jedna epizoda stojí za úsměv.
Již bible upozorňuje na vyprávění Pana Ježíše, který varovně zdvihá prst nad mladým vínem, které se nemá lít do starých měchů ...
Když Jiří přišel do Tachova, musel se hlásit také řediteli tamního OÚNZu. Byl to již starší muž a když Jiřího spatřil, nepokoušel se zastírat nechuť nad tím, koho mu tam poslali a jedovatě si rýpl:
„Nejsi ještě v pionýru? Reakce Jiřího byla stejně nelichotivá: „ A nejste vy už v důchodu?“ Tak se stalo, že proti sobě stály starý a mladý lev. Ten starý toužil po klidu na vysluněném místě, které ostatně již měl a stačilo mu jenom líně pootvírat sem tam oko, aby dohlédl na zdánlivý klid v krajině, zatímco ten mladý toužil tuto krajinu brázdit, objevovat její skryté možnosti a také dát najevo svou existenci, své fyzické ambice. To je zákon přírody!
Takže si nemohli padnout do oka. To bylo jasné. Pak mu podal pověření s podpisy krajského pediatra a plzeňské kliniky doc. Lukeše, potvrzující, že byl jmenován „Okresním pediatrem.“
Když byly dokumenty ředitelem důkladně prozkoumány, zeptal se Jiří lakonicky, zda-li může odejít. Starý lev, mající své zkušenosti se na něj dlouze zadíval a pak jen kývnul hodno svého majestátu se slovy: : No ukaž se!“
Za nedlouho to přišlo. Již po čtrnácti dnech byl Jiří vypsán na noční služby. „Tam se člověk nezastavil ani nevyspal,“směje se ještě dnes pan docent. Proč? Protže obvodní lékaři nechávali převážně návštěvy svých malých pacientů z odpoledních hodin už na nového pediatra. Proč ne, když to byl jeho obor. To Jiří chápal. Ale z čeho měl panický strach, to byly návštěvy u dospělých. Ještě po letech s tlukoucím srdcem doznává, že jeho první pocity byly jako při zkouškách na medicíně. Snad ještě horší ...
Bál se, že až uvidí mladého doktora, že už jen ten fakt jim přitíží..Že budou chtít radši umřít, než využít jeho praxe. Mýlil se! Ti pacienti ho neodmítali ani neumírali.Převážně to byly návštěvy, kde obvodní lékař ordinoval píchat penicilín. Když píchat penicilin, tak tedy pět návštěv. Byli sice experti, kteří píchli pouze jednorázově, maximálně se obtěžovali dvakrát a byli zvědaví, co tomu řekně ten „nový“. Nakonec se ukázalo, že vždy tak z deseti nahlášených návštěv dva skutečně pro noční pohotovost byli zralí.
Jinak to bylo s dětmi.Obvodní lékaři, jak se ukázalo, se dětí báli. Neměli k tomu totiž ani vzdělání ani praxi. Když se náš mladý lvíček trochu zorientoval v terénu, přestal se i ledčehos lekat, naopak den po dni se v něm budovalo sebevědomí. Zjistil, že jeho dospělí pacienti za jeho nočních služeb neumírali, kdežto u dětí to bylo vždy větší nebo menší dilema.
Jednou měl opět noční službu s panem Mrvíkem.Jeli k malé dvouleté holčičce. Nic moc se nedělo, dá se říci, že obyčejný průběh. Pan Mrvík znal dobře cestu a tak jsme se bez komplikací dostali až do bytu.3lo se tam přes dvůr, kde byla dvě stavení. Když jsme odcházeli, přiběhla k nám starší paní, ať se ještě podívám na jejich dědu. Vždyť je to jen vedle ... Jářku, ona přece ví, že pan doktor je fachman přes děti, ale ten „její“ je samá vyrážka a už u něj byli dva felčaři a nikdo mu nepomohl. Lamentovala a lamentovala a tak se z jejích litanií dozvěděl, že u něj byl doktor z interny z Plzně a nic, dokonce minule přijel i sám ředitel a zase nic. I holoubátka a kuřátka jim dala a stejně umírá ...
Bylo to smutné a tak tedy šel.
V rohu místnosti ležel zchumlaný a přikrytý špinavým prostěradlem Nehýbal se.Proto na něj houknul ostrým hlasem:“ Halo pane,přišel jsem vás léčit.Oraťte se, musím vás prohlédnout!“
Pod tím prostěradlem ležel nahý.To co viděl bylo k pohledání. Klasický „HERPES ZOOSTER“- neboli pásová opar. Pacient to měl hojně vysypané na hrudníku. Mrvík, který stál vedle, nevěřícně vykulil oči s věcnou poznámkou „ do pr.......“ Pak slastně přidal: „ Tak to bude Plzeň, ne?“ Samo sebou, že byla. Problém byl ale v tom,že převoz na plzeňskou kliniku musel schválit ředitel OÚNZ Tachov. To byl problém. Byla noc ...
„Já to zařídím,sliboval Mrvík. „Stavím se hned ráno na ředitelství a když tam starej nebude, nějak už to provedu ...“
Ředitel byl zuřil. Nadával a hned sepisoval odůvodnění mého vyhazovu. Nerozčílilo ho ani tolik to, že jsem ho obešel, ale že jsem jeho pacienta nechal převést do nemocnice hned po jeho odchodu. To ale Jiřímu, bohudíky, nedošlo.Snažil se mu sice chabě vysvětlit, že byla noc a že ho nechtěl budit, ale ředitel ani neposlouchal, otevřel dveře a dal mu najevo, aby laskavě vypadnul. K tomu se Jiří nedal dvakrát pobízet.. Čekal, že až přijede saniťák Mrvík dostane veřejně před celým OÚNZem vyhazov. Pan Mrvík přijel až odpoledne.Pro Jiřího to bylo slušně dlouhé potítko ... Nakonec se z celé situace stala jakási nečekaná fraškaKdyž se pan Mrvík konečně objevil, chvíli mu trvalo než otevřel a pak se postavil přímo proti řediteli.Chvíli byl zmaten celým tím shromážděním, ale pak do ticha zvolal, že to nemohl nikdo přeslechnout: „Všichni jsme blbci! Jen Abraham má pravdu ... Na klinice i mediky svolali, aby se podívali na ten případ a vzkazují, že ten náš doktor je třída!" Tak najednou vyrostl! Ten kdo se tomu nejvíce usmíval, byla jeho vrchní sestra. KONEČNĚ SE KARTA OBRÁTILA!
A nemá každá mince dvě strany? Panna nebo Orel? Asi obojí, protože 16.9.1957 dostal „Vyhodnocení nejlepšího pracovníka " od závodního výboru ROH s věcným darem, kterým byla kniha.Autor: Honoré de Balzac s názvem „LESK A BÍDA KURTIZÁN“
Co dodat:
Že s odstupem doby bylo jasné, že Mudr Jiří Abraham v Tachově po sobě zanechal výraznou rýhu v oblasti dětské medicíny a že podle výpisu ze specializačního indexu zavedl i mnoho nového a převratného.
Cituji:
Na OÚNZ Tachov vykonal všechny práce spojené s funkcí okresního pediatra jak v terénu, tak i ve středisku a pracoval též jako konciliář na novorozeneckém oddělení okresní porodnice. Mimo 15 poraden obstarával i 2 kurativní)léčebná) střediskaa jesle a několik mateřských školek.Ve velmi obtížném prostření si počínal rozhodně a svědomitě.MUdr Josef Lajbl, krajský pediatr, Plzeň,23.2.58
.jpg)
