Doc. Mudr. JIŘÍ ABRAHAM, CSc. 6.díl - OD FIŠKUSE - ANEB BYSTRÉ OTEVŘENÉ HLAVY K UZNÁVANÉ KAPACITĚ

12.03.2015 20:57

          

LÁZNĚ KYNŽVART (15.121957 -19.7.1958)

 

Lázně v Kynžvartu byla Jiřího třetí štace.Snad pro zajímavost řeknu, že byl již půl roku ženatý s mladou výtvarnicí Martou Zerzánkovou. Pozn ali se v Praze a tak i jejich svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Brali se na začátku slunného léta 1. července 1957 a snad tento slunný den byl i jejich šťastným příslibem pro celé budoucí roky společného života.

„Do Lázní Kynžvart jsem šel vlastně za trest“, vzpomíná pan docent a pokračuje ve svém vyprávění: „V Tachově jsem získal slušné renomé, dokonce mi nabídli funkci ředitele OÚNZ Tachov. Jenže: Když jsem byl uznán za nejlepšího pracovníka, přišlo se na to, že nejsem v ROH. To nebyl žádný problém. Jednoduše mně vystavili legiti- maci. Ale stěžejní problém nastal, když se zjistilo, že jsem nebyl v KSČ, což bylo pro tak vysokou funkci nutné.

Pro mne bylo zase podstatné, abych medicínsky nezakrněl. Chtěl jsem zpátky na kliniku ...

Ale nakonec si na mě vzpomněla paní „vojenská služba“ a já musel na tři měsíce narukovat na vojenské cvičení na letiště do Mladé Boleslavi ...“

Po vojenském cvičení se Jiří rozhodl, že navštíví doc. Lukeše, aby mu předložil svůj návrh...

Když se oba muži opět setkali, doc. Lukeš měl z Jiřího opravdovou a nehranou radost, ale jen do té chvíle, než mu sdělil, že by chtěl zpátky na kliniku a že si myslí, že ta jeho tachovská zkušenost stačí ...

Poprvé a naposledy viděl doc. Lukeše, kdy se neovládl. Řval na něj jako lev a nakonec milého Jiřího vyobcoval z plzeňského kraje. Jeho žena, která ho tenkrát doprovázela, měla z toho takový šok, že skoro potratila ...

Kdo ale podal Jiřímu pomocnou ruku, byl Mudr. Josef Lajbl, krajský pediatr, protože měl Jiřího velmi rád. a viděl v něm do budoucna velmi perspektivního doktora. Našel mu místo v kraji karlovarském, v „Lázních Kynžvart“- v léčebně s celostátním působením..

„Lázně Kynžvart“ -

byl samostatný komplex velkých masivních budov s pěti pavilóny na rozsáhlé vyvýšenině. Z nádraží to měl do kopce asi půl hodiny ostré chůze. A tak měl každý týden pořádný tělocvik. Na úpatí se pak rozkládala vesnice, která byla kdysi sídlem kancléřem Metternicha, (1173-1859) který se proslavil svým drsným politickým režimem, známým pod označením „Metternichův absolutismus“

Snad ho do tohoto místa přilákala ne jen klidná krajina, ale i výborná minerálka.

I Jiří si ji oblíbil. Hned na nádraží byl stánek a uvnitř tryskal chutný pramen minerálky, který byl volně přístupný. Tak dostal Jiří alespoň každý týden hned po příjezdu z Prahy od Pána Boha malý dáreček.

Medicínsky byly „Lázně Kynžvart“ zaměřeny jako léčebna chronické bronchidy ( zánětlivé onemocnění průdušek). Pobyt dětí byl vždy v několika týdenních turnusech. Také se tam vyskytovaly děti po onemocnění černým kašlem.Černý kašel, latinsky Pertussis, bylo těžké infekční onemocnění přenosné přímým stykem s nemocným, velmi nakažlivé, vyznačující se horečkami a záchvaty dusivého kašle. Bylo to strašné onemocnění, většinou jím onemocněly všechny děti v místnosti a malé děti provázely i křeče a dušení. Navíc záchvaty tohoto kašle přetrvávaly několik měsíců. Dnes, Bohu díky, černý kašel téměř vymizel zásluhou očkování.

„Za mého působení v Kynžvartu se pár takových dětí do léčebny dostalo,“ vzpomíná pan docent, „Ale ty byly jen na doléčení a nebyly ve stádiu nákazy. A jejich zdravotní stav se tam rychle lepšil, protože je všeobecně známo, že čistý vzduch a změna prostředí mají na toto onemocnění příznivý vliv. To jsem vždycky napsal do propouštěcí zprávy dítěte “

Není divu, že šikovný Jiří byl jako lékař velmi oblíben. Proč ne!!

Byl mladý a pohledný muž a navíc vzdělaný!!!

Ale jak už to na takových pracovištích chodí, ani jemu se nevyhnuly problémy se ženami.

Za zmínku stojí několik událostí:

Hned na začátku bude dobré říci, že v celém areálu se vyskytovalo jen pár osob mužského pohlaví-správce, účetní, kuchař, saniťák a doktor. Tedy kdo? Samozřejmě, že náš mladý a pohledný Jiří ...

Naproti tomu šedesát sester, děvčata v kuchyni a na úklid. No a perlou celého areálu byla sekretářka, paní Motlová a ředitelka.

A jak už to i v dětských léčebnách chodí, pořádaly se společenské sedánky, na kterých se tančilo a bylo veselo. Jenže: Děvčata nepočítala se společenským klišé a povinným vyzváním k tanci. Každá si z toho ve své hlavince upletla milostný románek a i ošklivý doktor by měl toho všeho , tak říkajíc, plné kecky. Jiří byl sám ... Mladý a hezký ... Nikomu nepřekáželo, že je i ženatý a čeká rodinu ...To byly pro něj zlé časy...

Ale nejhorší sedánky byly v kanceláři paní sekretářky. Proti tomu mladé roztoužené sestřičky byly jen chabý bylinkový odvar.

Paní sekretářka byla zároveň i předsedkyní místní KSČ. A nastal problém! Zamilovala se. Pod různými záminkami připravovala častá sezení, která se stávala čím dál častější, až nabyla konečného tvaru, že se stala pravidelná. Byla v tom její zamilovanost, ale přes to, její největší láskou a modlou byla „Strana KSČ“. Lanařila Jiřího jak jen se dalo. Tehdy poznal, jak je obtížné bojovat proti tvrdošínosti a fanatismu. Zkusil se vymanit z osidel filosofickými argumenty, ale vše bylo marné ...

Nakonec mu došel dech i nervy a řekl na rovinu, že mezi prospěcháře nepůjde, ale trochu drsnějšímm způsobem ...

Nastalo hrobové ticho!

Jiří se trochu zalekl, protože viděl, jak si svým rozohněným projevem patrně podřízl svou vlastní větev.

Dlouho bylo ticho!

To ticho protrhla sama předsedkyně strany KSČ.paní Motlová:

Zazubila se zamilovaně na Jiřího a vzrušeně zvolala do místnosti: „ Vás potzřebujeme!“

Po těch slovech i odvážný a protagonistický Jiří zkolaboval ...

Co dodat:

Snad jen to, že shodou okolností si opět v Plzni vzpomněli na Abrahama ...

Potřebovali totiž nutně v okrese Blatná zástup okresního pediatra.Usoudili, že v Blatné nemůže být nikdo bez zkušeností a tak prosili Jiřího, aby tam nastoupil a jemu se to velmi hodilo.

Tak mohl bez bolesti znovu zhluboka badechnout svobodného vzduchu a za sebou nechat mávat jak dobrou minerálku, tak i iniciativní paní Motlovou

 

K tomu postal ještě požehnání od ředitelky Mudr. Evy Sajnerové v podobě následného hodnocení:

 

Vedl samostatně oddělení předškolních a školních dětí, pracoval dobře a svědomitě. Za nepřítomnosti ředitelky ji zastupoval na jejím oddělení( batolata a chronické bronchitidy) i v administrativě.

Čs. Státní lázně – Lázně Kynžvart, 18.7.1958