SMETANOVO TRIO
Dne 23.5.2004 vystoupilo v Hotelu Myšlín „Smetanovo trio“ v obsazení Jitka Čechová - klavír, Jana Nováková - housle, Jan Paleníček - violoncello. Smetanovo trio má svoji tradici.
V mimořádně krásném večeru nás toto trio obdarovalo českou muzikou, která je naší chloubou na celém světě. Jako první zazněl Bohuslav Martinů - „Klavírní trio d moll (1950) Toto dílo patří do tvz. „neoklasicismu“ B. Martinů nese s sebou poutavou ušlechtilou hudbu, ryze českou tonalitu, ale i napětí a drama. (Převaha smyčců vytváří nejen čistou harmonii, ale i promyšlený moment od tonů idylicky se klenoucích v melodických liniích až po zasněnou sentimentální náladu, vyjádřenou úžasným cellovým partem ve 2.větě.)
Druhé zaznělo „Trio g moll“ Bedřicha Smetany, které je velmi osobní, plné kruté bolesti, která zasáhla Smetanu již v mladém věku. V roce 1849 se oženil se svou milovanou ženou Kateřinou Kolářovou. Manželství bylo velmi šťastné a Bůh jim požehnal i ratolestmi v podobě čtyř dcer. Bohužel toto idylické štěstí netrvalo dlouho. Matka byla křehkého zdraví a za čas se u ní objevila tuberkulóza, kterou se od ní tragicky nakazily i její děti a umíraly jedno po druhém v raném věku. Nejhůř oba rodiče zasáhla smrt jejich prvorozené tříleté dcery Bedřišky - půvabné a mimořádně nadané. Rána byla neúnosně tvrdá. Smetana se musel vyplakat a vyzpovídat. - A tak vzniklo toto trio. Již počáteční „Moderato assai,“ vykazuje pochmurnou náladu v podobě tesklivého nástupu houslí, kterou silně stimulují akordy fortessima klavíru, přecházející ve velké drama 2.věty. Skladba má svůj vnitřní boj a průběh. Víření divoké bolesti, tragický dech zde vane od začátku až do konce. I další věta „Allegro ma non agitato“ rozpracovává stále myšlenku nesnesitelného žalu a bolesti. Teprve v „Prestu“ se uplatňuje síla vůle, která přechází do progrese a mění se v boj o život. A tak i památka jeho milovaného dítěte zůstává trvale uchována. Trio g moll patří k velkému skladatelskému výkonu Smetany, neboť se zde spojily intimní city se silami jeho mistrovství a lidské statečnosti. Poprvé zaznělo v Konviktě 3.12.1855, kde seděl sám autor u klavíru.
Na závěr zaznělo „Trio f moll“ Antonína Dvořáka - pravý opak Smetany.
Obrovský prostor, široká rozlehlost jeho duše, životní optimismus, dynamické vzlety, bravurní klavír s jedinečným začleněním smyčců
Děkujeme Smetanovu triu za jeho koncert i za to, že se s námi o svůj obdivuhodný umělecký výkon podělil.
Marta Marečková
