Doc. Mudr. JIŘÍ ABRAHAM, CSc. 3.díl - MEDICINA
.jpg)
Po maturitě došlo k definitivnímu rozhodnutí. Student Jiří Abraham se přihlásil na medicínu do Plzně.Vztah ke zdravotnictví a péči o druhé měl patrně napsaný již ve svém genomu po matce Julii Pekové, která byla dětskou sestrou v Domažlicích.Tyto gény se projevily nejen u něj, ale i u obou jeho sester. Mladší sestra Anna pracovala na interně v Plzni a jeho starší sestra Ester se stala diplomovanou sestrou na ortopedii tamtéž. Bohužel krutý osud rozhodl jinak. Nebyla jí dlouho, neboť ve věku 21 let umírá následkem vykrvácení po automobilové havárii. Pan docent jen se smutkem a otázníkem „proč“ vzpomíná: „ Byla velice hezká a šikovná. V osudný den přijel za ní snoubenec v otevřeném džípu..... Byl důstojníkem...A já byl akorád v Ostračíně... Chtěl jsem se vrátit na privát do Domažlic kvůli nějaké zkoušce a on mně nabídl, že mě odveze domů a sestru na pracoviště. Když mě vysadili a odjeli, po chvíli havarovali; sestra vylétla z otevřeného auta a narazila na strom. Utrpěla vnitřní zranění, které po převozu do nemocnice ani nediagnostikovali, báli se že je židovka a že by její přítomnost v nemocnici mohla neblaze ovlivnit její existenci. (Všichni víme, jak bylo za války nebezpečné ukrývat židy.) A výsledek se dostavil......Po třech dnech zemřela na vykrvácení.......
Je zajímavé, jak Bůh někdy s člověkem pracuje! Ještě jedna epizoda ovlivnila jeho celý život. Když byl Jiří asi desetiletý kluk, dostal v rámci prevence protitetanové sérum- běžné očkování, aby při nějakém úrazu nedošlo k infnikování a potažmo k maléru.. Totiž, aby obávané clostridium tetany neproniklo krví do těla a tam náhodou nenašlo příhodný parket pro svůj smrtelný tanec.... Jak si někdy osud zapeklitě hraje...
Po několika minutách po aplikaci náš milý očkovánek téměř umřel. Proč? Dostal akutní sérovou reakci. Pan docent vzpomíná, že mu naskákaly po celém těle puchýře, že se nemohl ani hýbat, nohy i ruce mu otekly, neviděl, protože jeho obličej nabyl podoby spíše balónu, než sladkosti dětské maleb-nosti, kde nebyly vidět ani oči........
Ale vratˇme se k jeho studiu: Na medicinu se přihlásilo zhruba 150 zájemců a asi 90 přijali. Přijímací zkouška obsahovala i pohovor. Co je na celém osudu fascinující, že jeho pohovor začal právě otázkou: “Co je sérová nemoc:“ Ještě dnes se jeho oči rozsvítí, když konstatuje:“ Tak tomu se říká štěstí..“
Ovšem rozhodující byla otázka druhá: Psal se rok 1950 a tak museli milého studenta podrobit i prověřovací zkoušce. Druhá otázka zněla: „ Je medicína produktivní?“
I v druhém kole obstál. Proč? Miloval filosofování jako takové a v marxistickém hádání se uměl dobře pohybovat.Tatínek, učitel a pan řídící, kterého nikdy nepoznal a který zemřel na srdeční vadu, když bylo jeho synkovi teprve rok a půl, kdy sotva obul boty batolete, zanechal po sobě obrovskou knihovnu. Ta Jiřího přitahovala jako magnet..Právě tam našel patnáctiletý chlapec, vcházející do puberty, tajné dveře k tatínkovi. Jak se asi dokázalo rozbušit srdce chlapce, v němž byla nekonečná touha najít hledanou tvář, když mohl brát do rukou knihy, které mu kdysi patřily, hladit je a tisknout je na svá chlapecká bedra? Není divu, že právě zde se konečně mohly sejít jejich duše, aniž by je kdokoliv rušil. Tady a jedině tady! Na tomto místě intelektualů nastal čas splynutí myšlenek, objevů, kdo vlastně byl, ale i slibů a rozhodnutí stát se také velkou silnou osobností..
Každý mladý člověk, který si přeje poznat tajemství i pravdu, touží zároveň, aby jeho objev byl gigantický. Tak i Jiří, který právě odložil svůj plášť dětství, hledá mezi regály něco dominantního; zatím jen podle velikosti, aby si ve svém imaginárním světě zpřítomnil svůj vytoužený vzor. Proto jeho první trofej musela být největší ze všech... Upoutala ho zjevem. Byla veliká, tlustá, barvy cihlově červené... Vypadala důstojně a hrdě. Měla název „Kapitál“. Autor Karel Marx. Dychtivě ji otevřel a začal číst. ALE NEDOČETL. Snad přečetl jednu čtvrtinu a nemohl dál.
A přesto mu byla k užitku. Právě při zkoušce na medicinu, kdy dostal zavádějící otázku, zda-li je medicína produktivní? Každý z přísedících již napřed slyšel :“Ne.“ Všichni chtěli slyšet, že produktivní je dělník a dělnická třída, zatímco medicína je jen prototyp neproduktivního zaměstnání. Student Abraham ale hrdině a nečekaně odpověděl: „Ano.“ Tím probudil všechny členy zkušební komise. A pak vznášel jeden argument za druhým.Používal citací Marxe a odvolával se na prevenci a očkování. Všichni byli z toho tak říkajíc paf.. Ale museli uznat jeho oprávněné argumenty i výklad a také ho museli přijmout mezi nové studenty. Tedy výhra! Jen jeden profesor vznesl ještě doplňující otázku, která sice nepatřila přímo k věci, ale dokresluje celý obraz osobnosti pana docenta: „ Není váš příbuzný Kozina?“ Pak následovala už jen úlevná odpověď, nad kterou všem přelétl úsměv po tváři: „ Ne!“ Ale v Domažlicích je divadelní spolek „Psohlavci“ a tam jsem hrál v přestavení o Kozinovi Lomikara.“ Tak byl přijat Jiří Abraham na KU v Plzni ...
MARTA MAREČKOVÁ OKO
