Doc. Mudr. JIŘÍ ABRAHAM, CSc. 6A-díl - OD FIŠKUSE - ANEB BYSTRÉ OTEVŘENÉ HLAVY K UZNÁVANÉ KAPACITĚ
.jpg)
.jpg)
LÁZNĚ KYNŽVART (15.121957 -19.7.1958)
Lázně v Kynžvartu byla Jiřího třetí štace.Snad pro zajímavost řeknu, že byl již půl roku ženatý s mladou výtvarnicí Martou Zerzánkovou. Pozn ali se v Praze a tak i jejich svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Brali se na začátku slunného léta 1. července 1957 a snad tento slunný den byl i jejich šťastným příslibem pro celé budoucí roky společného života.
„Do Lázní Kynžvart jsem šel vlastně za trest“, vzpomíná pan docent a pokračuje ve svém vyprávění: „V Tachově jsem získal slušné renomé, dokonce mi nabídli funkci ředitele OÚNZ Tachov. Jenže: Když jsem byl uznán za nejlepšího pracovníka, přišlo se na to, že nejsem v ROH. To nebyl žádný problém. Jednoduše mně vystavili legiti- maci. Ale stěžejní problém nastal, když se zjistilo, že jsem nebyl v KSČ, což bylo pro tak vysokou funkci nutné.
Pro mne bylo zase podstatné, abych medicínsky nezakrněl. Chtěl jsem zpátky na kliniku ...
Ale nakonec si na mě vzpomněla paní „vojenská služba“ a já musel na tři měsíce narukovat na vojenské cvičení na letiště do Mladé Boleslavi ...“
Po vojenském cvičení se Jiří rozhodl, že navštíví doc. Lukeše, aby mu předložil svůj návrh...
Když se oba muži opět setkali, doc. Lukeš měl z Jiřího opravdovou a nehranou radost, ale jen do té chvíle, než mu sdělil, že by chtěl zpátky na kliniku a že si myslí, že ta jeho tachovská zkušenost stačí ...
Poprvé a naposledy viděl doc. Lukeše, kdy se neovládl. Řval na něj jako lev a nakonec milého Jiřího vyobcoval z plzeňského kraje. Jeho žena, která ho tenkrát doprovázela, měla z toho takový šok, že skoro potratila ...
Kdo ale podal Jiřímu pomocnou ruku, byl Mudr. Josef Lajbl, krajský pediatr, protože měl Jiřího velmi rád. a viděl v něm do budoucna velmi perspektivního doktora. Našel mu místo v kraji karlovarském, v „Lázních Kynžvart“- v léčebně s celostátním působením..
„Lázně Kynžvart“ -
byl samostatný komplex velkých masivních budov s pěti pavilóny na rozsáhlé vyvýšenině. Z nádraží to měl do kopce asi půl hodiny ostré chůze. A tak měl každý týden pořádný tělocvik. Na úpatí se pak rozkládala vesnice, která byla kdysi sídlem kancléřem Metternicha, (1173-1859) který se proslavil svým drsným politickým režimem, známým pod označením
