JOSEF PÁLENÍČEK-KLAVÍRISTA, PEDAGOG A PROPAGÁTOR ČESKÉ HUDBY 3. díl
Josef Páleníček se dlouhá léta věnoval také komorní interpretaci. Od roce 1934 byl členem “Smetanova tria “ - v legendární sestavě: Páleníček, Plocek, Sádlo, později „Českého tria,“ kde byl členem tohoto souboru i jeho prof. K. Hoffmeister, a s nímž dobyl i mnohých nemálých úspěchů doma i v zahraničí. Roku 1935 se konal první veřejný koncert, již zmíněného „Smetanova tria“. Rok na to - 1936 - dostává toto trio stipendium do Paříže, kde se setkává s rozličnými intelektuálními francouzskými spolky (Ravel, Roussel…), ale i skupinou Čechů, jako byl např. Antonín Mucha, Bohuslav Martinů, Vítězslava Kaprálová.
Toto prostředí bylo pro Páleníčka zcela zásadní. Odtud vyrostla právě jeho tvorba. Forma jeho skladeb bývá většinou rapsodicky uvolněná, často používá variační techniky.
Roku 1943 mu byla zakázaná koncertní činnost. Hrozil mu i transport do koncentračního tábora, neboť jeho manželka byla ne úplně židovského původu. Celou válku se schovávali na chatě u známého malíře Aloise Fišárka v Opočně. Osvobození sověty, konec války a strachu mělo vliv na další jeho myšlenkový pochod i na jeho tvorbu. Hned po válce s novým elánem a radostí začali koncertovat s triem. První zájezd byl do SSSR, kde hráli převážně Šostakoviče. Trio se těšilo obzvláště velkým úspěchům. Po návratu do vlasti požádali členové vedení o své jméno „České trio,“ které jim bylo přiznáno a s tímto jménem se objevily i zájezdy do zahraničí, úspěchy, uznání a ceny. (1960 Japonsko,1963 se stal členem souboru Saša Večtomov.)
Po tolika útrapách, které přinesla válka se konečně kolo osudu pohnulo k šťastnější planetě.
V roce 1964 získalo trio cenu “Chant du Monde“.
Koncem šedesátých let usedl k houslovému pultu Ivan Štraus a v tomto složení hrálo trio až do konce jeho života..
Paralelně s touto činností se Josef Páleníček věnoval i komponování. Páleníčkovo dílo reprezentují především 3 klavírní koncerty, Koncert pro saxofon, Symfonické variace na imaginární portrét Ilji Erenburga, kantátová skladba “Poéma o člověku,“ na Jesseniovy texty. Neméně impozantní jsou „Chorálové variace pro violoncello a klavír,“ (inspirován smrtí svého přítele ve válce) hudebně dramatické dílo: “Kytice“. Balet na námět K. J. Erbena, jehož premiéra byla k 100. výročí dokončení ND.
K dokreslení jeho všestranně lidské povahy a citlivého srdce i pro dětský svět jsou pak jeho klavírní skladby pro děti: “České pohádky pro klavír a Zápisník malého chlapce.“
Ve své tvůrčí práci zrcadlí hodnoty, které ukazují na jeho vyhraněný myšlenkový postoj. Jako pedagog vychoval řadu žáků, které ovlivnil na celý život (E.Leichner, R. Melmuka, F. Malý, M .Langer.)
Jako organizátor hudebního života bojoval za zájmy mladých koncertních umělců (Iniciátor Svazu Československých skladatelů a Tvůrčích dílen mladých lidí.)
Nedozírné zásluhy pro náš národ jsou zásluhy v otázce ostatků B. Martinů.Jeho přičiněním a bezesporu i znalostí práva, byly právě ony převezeny z Francie do rodné Poličky. (O Martinů se zde psalo jako o zrádci.) Martinů 1959 umírá. Páleníček navštívil zmíněného Martinů šest týdnů před jeho smrtí.
Díky osobnímu kontaktu s jeho ženou Charlottou, sepsal poslední vůli, kde paní Charlotta akcentuje požadavek být pohřbena vedle svého muže v rodné Poličce (1978). Díky této geniální právní smyčce se může náš národ chlubit tím, že jsou zde pochováni oba. Za tento heroický čin, by se měl každý Čech, před jménem Páleníček, hluboce poklonit!
Kdyby zůstal v Paříži, stál by nepochybně v jedné linii s Kubelíkem a Firkušným. On se vrátil do vlasti a zůstal.
Po celý svůj plodný život stál v čele všech demokratických snah, vedl zápas o vše moderní a pokrokové tak jak pravdivě cítila jeho ušlechtilá duše. Mnohostranná a dlouholetá činnost J. Páleníčka byla oceněna v roce 1967 titulem „zasloužilého umělce a v roce 1979 byl jmenován národním umělcem.
MARTA MAREČKOVÁ OKO
