MILOŠ MIKULA – JAKO SOUČÁST MOJÍ HUDEBNÍ VÝBAVY
Miloše Mikulu jsem poznala jako svého profesora klavíru, báječného pedagoga a vynikajícího pianistu v roce 1976. Právě jemu nejvíce vděčím za to, kým dnes jako člověk jsem. Miloš Mikula se narodil 13.10.1940 v Gottvaldově, dnešním Zlíně, kde tatínek byl učitelem a maminka žena v domácnosti. Pro svůj obrovský talent byl přijat na pražskou konzervatoř, kde se stal žákem prof. Grünfeldové, pod jejímž vedením dělal neuvěřitelné skoky, ale po kterém i s neúprosnou ctižádostí doslova dupala. I přes mnoholetou pedagogickou zkušenost a skvělé výsledky v tomto oboru, nakonec tak trochu sama selhala. Výslednice byla ta, že zničila jeho od přírody zdravou stabilitu a nervy, což se ovšem neprojevilo hned. Díky jeho skvělé přípravě a odbornému vedení byl přijat na pražskou Akademii múzických umění do třídy opět vynikajícího klavíristy a pedagoga prof. Františka Maxiána. Již jako student zvítězil v roce 1957 v celostátní soutěži posluchačů uměleckých škol. V roce 1963 se stal laureátem soutěže F. Chopina v Mariánských Lázních a téhož roku opět zvítězil v soutěži B. Smetany v Hradci Králové. Tím se mu i otevřel svět ke koncertní kariéře. Podnikl s úspěchem i nemalou řadu zahraničních zájezdů např. do Polska, Bulharska, Švédska, na Island, do Anglie, Holandska, Itálie, Rakouska a bývalého NSR, kde s převahou interpretoval F.Chopina, F.Liszta, S.Prokofjeva, S.Rachmaninova, stejně jako našeho B.Smetanu a L.Janáčka. Mezi jeho největší miláčky patřil vynikající polský skladatel a pianista von Karol Szymanowský, kde jeho Masky nesměly téměř nikdy chybět v jeho přídavcích. V roce 1976 natočil pro firmu Supraphon „Jazz a vážná hudba.“ Jeho bohatý repertoár obsahuje skladby všech slohových období až po současnou moderní hudbu. Pro svou obrovskou schopnost listaře se nakonec stal sólistou Filmového Symfonického orchestru FYSYO s jeho dvěma skvělými uměleckými šéfy Š.Koníčkem a F.Belfínem, se kterými natočil bezpočetné množství filmové muziky pro naše filmy všeho druhu, pohádky a seriály...
Po sametové revoluci byl jmenován řádným profesorem na konzervatoři v Plzni.
Co dodat: Snad jen to, že jsem hrdá na to, že byla jeho žákyní a že jsem mu směla po dva roky dělat asistenta v jeho pedagogické činnosti právě s dětmi. Vždycky jsem obdivovala jeho metodiku a netradiční způsob, kterým dokázal své žáky povzbudit a přimět je k několikahodinovému dennímu cvičením, aniž něco přikazoval. Dnes se jeho metody snažím praktikovat v našem OKU, kde si mohou zahrát i děti méně nadané a dyslektici, ale o tom až příště.
MARTA MAREČKOVÁ OKO
