Prof. VLADIMÍR SOMMER 1.díl - GENIALITA, KTERÁ NEDOZÍRNÝM ZPŮSOBEM OVLIVNILA MŮJ ŽIVOT
V. Sommer narodil se 28.2.1921 v Dolním Jiřetíně u Mostu prostým rodičům jako jediné dítě. Jeho matka Anna, neměla ve svém životě nikdy na růžích ustláno. Otec, který pracoval jako školník, padl ve válce jako legionář a ona se musela postarat ne jen sama o sebe, ale i o svého nadaného syna. Co všechno dokáže milující srdce matky? Pracovala kde se dalo … ať už to bylo na polích, kde třídila řepu, sbírala brambory nebo šila a prala. Nejdůležitější bylo, aby její syn mohl studovat a současně hrát na housle. To byl její hlavní smysl života. A Vladimír, její milované dítě, byl nejen hodný syn, ale i pilný ve svém učení. Již záhy si uvědomoval co jeho studia matku stojí a jaké úsilí je v nich obsaženo. Svůj dík a vděčnost později vyjádřil ve svých dvou dojemných písních: “Můj domov“ a „Jak často po mamince toužívám“ pro mezzo-soprán a klavír. Po studiích na učitelském ústavu, vstoupil na pražskou konzervatoř, kde se věnoval oborům housle u prof .B. Voldána a skladbě u prof .K. Janečka. Po absolutoriu na konzervatoři se přihlásil na AMU a medicínu v Praze. Shodou okolností se dostal na obě fakulty, kde se snažil studovat oba obory najednou. A tak se jeho život proměnil v nevídaný kolotoč, se kterým se nutně dostavovala únava, přepracovanost a nepořádek. Běhal z jedné fakulty na druhou, často nestíhal povinné přednášky. Brzy si byl nucen přiznat, že oboje studium je nemožné …
Objevilo se i dilema, čemu dát přednost. Oba obory ho přitahovaly stejnou silou. Co tedy definitivně rozhodlo? Bylo to jeho srdce. Tam někde na dně se ozývala muzika, která ho jako stín pronásledovala.
Když už ten vnitřní boj nemohl vydržet, svěřil se se svým problémem jistému profesorovi na medicíně, že neví, kterému oboru dát přednost. Byl si plně vědom toho, že v obou tak náročných disciplínách vynikat nelze, stejně jako si uvědomoval, že být průměrným nebo dokonce špatným skladatelem či lékařem je marnost a že muzika stejně jako medicína jsou povolání - boží hřivny, které vyžadují člověka celého s plným nasazením, kde čas neexistuje.
Nakonec se se svým neřešitelným problémem svěřil při praktikách jistému profesorovi na medicíně, který ho měl velmi rád a který se stal později jeho věrným přítelem, že neví, kterému oboru dát přednost. A ten mu dal přímo Šalamounskou odpověď: “Špičkových lékařů je jako máku, ale vynikajících skladatelů je jako šafránu ... “Tato odpověď osudově rozhodla: Vladimír zanechal medicíny a zasvětil svůj život skladbě, ve které pokračoval u prof. P. Bořkovce. V roce 1959 absolvoval houslovým koncertem. Vedle skladatelské činnosti, za níž se stal nositelem Státní ceny K. Gottwalda, působil jako pedagog, nejprve na katedře skladby AMU, později (až do své smrti) jako profesor hudebně teoretických předmětů na katedře hudební vědy a filosofie fakulty Karlovy univerzity. A co má tento pán společného s Mnichovicemi? Hodně. Do Mnichovic jezdil a málo kdo tuší, že ona krásná vila nad nádražím na Božkově, ve které později bydlela jeho první žena Mirka Pokorná, byl právě jejich společný objev pro pozdější koupi Mirčiných rodičů.
